Musím se zaměřit na svou hru, ne na pocity ostatních, zná Pouille základ úspěchu

- Jan Vojkůvka

Sezonu začal až jako 78. v pořadí, ale na jejím konci figuruje už v nejlepší patnáctce, konkrétně přímo na 15. místě světa. Francouzský mladík Lucas Pouille prokázal, že mezi nastupujícími hvězdami bude mít Francie znovu svého zástupce.

Dvaadvacetiletý Pouille tvrdě dřel po celý rok, aby se vyšvihnul na pozice, s nimiž zahájí sezonu novou, nadcházející, během které, jak doufá, dokáže ještě více zlepšit své výkony a možná pronikne i mezi smetánku do první desítky.

Ostatně na dvorcích prokázal, že na to má. Vyhrál domácí podnik v Métách, byl ve finále v Bukurešti, na grandslamech slavil dvě čtvrtfinále na US Open a ve Wimbledonu a také si zahrál semifinále na Masters v Římě. Přitom se nevyhnul nečekaným výpadkům, které ho stály pořádnou porci bodů, jež ho mohly posunout již letos mezi vyvolené.

„Zjistil jsem, že se musím zaměřit na svou hru a zlepšovat se každý den. Nedělat si starosti s tím, co se stane, když vyhraji nebo prohraje ten nebo onen zápas. Nedělat si starosti s tím, co si o mně lidé pomyslí,“ řekl v rozhovoru pro Sport360 během své přípravy v Dubaji, kde trénuje také s Rogerem Federerem.

Základem pro zapsání mezi hráče, na které se nikdy nezapomene, je vítězství na některém z velkých turnajů. A to je také jeden z cílů pro Pouilleho, jenž dokázal, že schopnosti na velký úspěch má. Dvě grandslamová čtvrtfinále toho budiž důkazem. „Minulý rok jsem si nebyl jistý, jestli toho budu schopný. Dnes vím, že jsem udělal dvě čtvrtfinále, vyhrál nějaké dobré zápasy. Takže si myslím, že pokud budu pracovat ještě usilovněji a tvrději, mám své šance na těchto turnajích dojít do semifinále, finále. A proč ne i vyhrát?“

Posledním francouzským tenistou, který se radoval z vítězství na grandslamovém turnaji, byl přitom v roce 1983 Yannick Noah. Již 33 let se tenistům z pořadatelské země jednoho z turnajů velké čtyřky nepodařilo na jeho triumf navázat. Dokáže to jednoho dne Pouille?