Laxnost nebo bravurní taktika? Nebučte na Monfilse, rozhodil Novaka dokonale!

Upřímně řečeno, kritizovat tenisové legendy mi nejspíš nepřísluší, ale přeci jen... Co se ti na tom nelíbilo, Johne McEnroe? Zrovna tobě, který jsi kontroverzním chováním na dvorci vynikal? Americký bouřlivák se do Monfilse opřel a za jeho takticky zvolený nezájem o hru mu na dálku vynadal.

„Je neprofesionální, tohle byl jeden z nejšílenějších zápasů, co jsem kdy viděl,“ prohlásil McEnroe při komentování duelu mezi Djokovičem a Monfilsem. Za pravdu mu dávala i část diváků na centrálním dvorci, kteří chvílemi na francouzského tenistu bučeli a dávali najevo svou nevoli.

O co vlastně šlo? Monfilsovi vůbec nevyšla úvodní sada, prohrával v ní už 0:5, nedařilo se mu na servisu, nedařilo se mu na returnu, a tak se v jeho hlavě zrodil nápad, že Djokovičovi vleze do mysli a znervózní ho. A povedlo se!

Monfils na servisu zkoušel Djokoviče přehrávat pomalejšími míčky, na returnu chodil výrazně před základní lajnu, laxně postával před servisem soupeře a vracel hodně pomalé míčky. Při přípravě na return ponechával raketu do poslední chvíle jen viset podél nohy, přešlapoval na místě a čekal, co Djokovič předvede.

A Djokovič chyboval, trefoval dvojchyby, když už se trefil do servisu, tak Monfils hrál vysoké slajzované údery, přistupoval k výměnám jako by bez zájmu, ale na druhou stranu trefoval míčky do kurtu, přestal se vyhazovat a rázem snížil na 3:5 a měl dva brejkboly na 4:5.

Nedotáhl to, Djokovič se nakonec srovnal s podivným přístupem soupeře k dohrávce první sady, ale byl viditelně rozhozený. A přesně to Monfils chtěl. „Snažil jsem se mu dostat do hlavy. Něco změnit, něčím ho překvapit. Podíval jsem se na trenéra a řekl jsem si 'OK, tak jdu na plán B'. Zkusil jsem změnit strategii, protože ten chlapík byl na mě až moc dobrý. Ale snažil jsem se vyhrát,“ řekl na tiskové konferenci po zápase.

„Jsem smutný z toho, že mě legenda takto kritizuje, protože nakonec, co mohu říci je, víš, Johne, chci být tím nejlepším. Je to těžké a já zkouším odvádět to nejlepší. Je mi líto, pokud si myslíš, že jsem neprofesionální. Ale myslím, že na sobě pracují a učím se. Když padnu, pokusím se zvednout. Když mě pak nazývá neprofesionálním, nazývá i mého trenéra neprofesionálním, fyzioterapeuta neprofesionálním, celý můj tým je neprofesionální,“ podotkl Monfils.

A musí se mu dát za pravdu. Ať se to divákům či komentátorům líbilo nebo ne, Monfils udělal přesně to, co potřeboval. Rozhodit Djokoviče, k čemuž zvolil netradiční zbraň v podobě předstírání nezájmu o hru. A Djokovič mu to "zbaštil" i s navijákem. S vědomím, že první set má v kapse, se nechal zbytečně rozhodit Monfilsovou taktikou s vkráčením více do dvorce a hraním pomalých míčků, bez výraznějšího zájmu o výměnu, kterými si připravil pozici buď na prohoz u sítě nebo se dočkal chyby ze strany světové jedničky.

Nebučte na Monfilse, nekritizujte ho. Taktika Monfilse byla bravurní. Prokázal, že tenis není jen o úderech, ale mnohdy o psychologické válce, v níž uspěje jen ten odolnější a silnější. A i když Monfils prohrál, konečně jsme měli možnost vidět i něco jiného v trochu stereotypních tenisových soubojích Novaka Djokoviče se zbytkem světa.