Bitvy v juniorce US Open, pak Davis Cup. V Bosně máme šanci uspět, věří Lehečka

- Johan Čáp

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z NEW YORKU: Bylo to zjevení. Po tolika debatách a stescích o krizi českého mužského tenisu nastoupil na kurt v Ostravě sedmnáctiletý mladík, který dokázal držet krok s ranařem Robinem Haasem. A málem zvrátit daviscupový duel s Nizozemskem na českou stranu. Jiří Lehečka si po svém heroickém výkonu vysloužil od svého kouče Jaroslava Navrátila nominaci i na barážový duel v Bosně.

Před ním se však pokusí jeden z největších českých talentů ukázat svou sílu i na juniorce US Open. V singlu patří mezi okruh favoritů na triumf, ve čtyřhře navíc bude s Jonášem Forejtkem hrát s puncem wimbledonského vítěze. Po postupu do osmifinále dvouhry se rozhovořil o své další daviscupové výzvě, spolupráci s Jiřím Veselým nebo tvrdém přechodu mezi dospělé.

Do 3. kola juniorky US Open už jste postoupil s vědomím toho, že jste součástí daviscupové nominace proti Bosně. Byl to blesk z čistého nebe, nebo jste to věděl už dříve?
Dozvěděl jsem to až po oficiálním prohlášení. Nechci říct, že bych to úplně čekal, ale doufal jsem, že by to po mém vystoupení v Ostravě mohlo klapnout. Tam jsem předvedl slušný výkon. Za nominaci jsem nesmírně rád.

Vaším koučem je nehrající kapitán Jaroslav Navrátil. Je pro vás komfortnější, že budete mít i tentokrát v týmu někoho, na koho jste zvyklý?
V týmu bude nově i jeho syn Michal Navrátil, se kterým jezdívám na turnaje a je tedy i s námi na grandslamu. Je to obrovská pomoc. Na zápas se moc těším. Přinese mi to doufám nové zkušenosti a může mě to znovu posunout herně i výkonnostně.

Kromě Tomáše Macháče, který už byl v nominaci i v Ostravě, budou tentokrát v týmu i Jonáš Forejtek s Daliborem Svrčinou. Tedy kluci, s nimiž pravidelně objíždíte grandslamy a hrával jste třeba juniorský Davis Cup nebo MS družstev do 14 let. Bude i tohle plus?
I pro kluky to bude super. Jsem moc rád, že budou v týmu se mnou. Přinese jim to neuvěřitelné množství zkušeností. Těším se na to.

Členem týmu bude taktéž Jiří Veselý coby nejzkušenější nominovaný, s nímž jste hrál v létě na challengerech v Prostějově a Liberci čtyřhru. Jakou roli plní na kurtu? Je takovým vaším mentorem?
Jirka je starší, má mnohem více zkušeností než já. Snažím se s ním na kurtu držet krok. V Prostějově i Liberci nám to vycházelo parádně. A možnost, že bychom spolu šli do čtyřhry i v Davis Cupu, je reálná. Troufám si tvrdit, že jsme spolu schopni uhrát slušný výsledek. Ale je to samozřejmě na rozhodnutí kapitána, který to vyhodnotí podle podmínek, soupeřovy nominace a jejich síly.

Máte vůbec ponětí, co čekat od Bosny?
Bude to hodně nepříjemný soupeř. Navíc budeme hrát na jejich půdě. Tipuji, že budou mít obrovskou podporu fanoušků. Nejsme sice týmem, který by tam jel jako favorit, ale možné je všechno... Pokud budeme předvádět uspokojivé výkony, tak šance na úspěch určitě je.

Máte za sebou dvě výhry proti velice kvalitním soupeřům. Jak jste spokojený s aktuální formou?
Je to relativně slušné, vyhrál jsem pokaždé ve dvou setech. Není tam stoprocentní spokojenost, ale je to dle mého na dobré cestě.

Na kurtu jste na sebe hodně přísný, často si nadáváte...
Dříve to bývalo i horší. Postupně jsem se ale zklidnil, neprožívám to tolik. Přísný na sebe musím být ale pořád. Mě naštve každá chyba. Některá více, některá méně. Někdy je ale nutné uznat i kvalitu soupeře. Nikdy se ale nevrtám v minulosti. To jsem měl udělat tak a onak... To je zbytečné.

Ve čtyřhře na US Open nastoupíte znovu po boku Jonáše Forejtka, se kterým jste triumfoval na juniorce Wimbledonu. Cítíte tlak očekávání? Teď už od vás někteří čekají znovu úspěch.
V deblu tlak necítím žádný. Jsme sice největší favorité na výhru, ale prioritou je dvouhra, ve které chceme s Jonášem uhrát co nejlepší výsledek. Debl bereme jako doplněk. Není to tak, že v něm bereme celkový triumf a nic jiného bude špatně.

Na začátku srpna jste na dospělém ITF turnaji v Bydhošti uhrál semifinále. Znovu jste udělal krůček k posunu mezi muže, která bývá ve vašem věku nejtěžší a nejvíce klíčový. Jak jste s touhle fází spokojen?
Zatím je to dle mého na dobré cestě. Dostal jsem čtyři volné karty na challengerech v Česku a jednu i v Bratislavě. Dvakrát jsem uhrál kolo, jednou dvě kola, dvakrát prohrál hned na začátku hlavní soutěže. Na první sezónu na challengerech je to relativně slušné, samozřejmě to ale není nic světoborného. I na futurech se mi relativně daří. Na „pětadvacítce“ v Jablonci jsem se dostal do finále, v listopadu jsem byl v Říčanech také ve finále. Nechci se rozhodně nějak uspokojit. Je potřeba pokračovat dál a přidávat další podobné výsledky.

V Bydhošti jste hrál ještě na antuce, ve Flushing Meadows je tradiční americký beton. Dělá vám přechod mezi povrchy problém?
U mě to zatím velký problém nikdy nebyl, ale každý to má samozřejmě jinak. V Bosně sice taky bude hard, jenže asi úplně jiný než na US Open. A po Davis Cupu se zase vracím na antuku, protože budu hrát Mistrovství republiky družstev. Tam se ukáže, jak rychle jsem schopný se adaptovat. 

Zmiňoval jste divoké karty. Na US Open je dostávají mladí američtí kluci vašeho věku přímo do hlavní soutěže. Jak velká je výhoda pocházet z grandslamové země právě kvůli přechodu do dospělých?
Britové, Francouzi, Australané nebo Italové, jejichž federace je také významná, mají samozřejmě velkou výhodu. Je to dobré pro zkušenosti. I třeba klidně prohra v prvním kole na Masters, tedy „tisícovce“. Ale není to rozhodující faktor, který ovlivní, jestli se daný kluk dokáže vydrápat do špičky. Přede mnou zvládli dojít k vrcholu žebříčku Tomáš Berdych, Radek Štěpánek a mnoho dalších, takže reálné to je i bez karet na grandslamech. Záleží spíš na daném hráči. Pokud má kvalitu, tak se tam musí dostat i přes futury. I když se více nadře.