Vycházející hvězda i pilná studentka. I před Serenou jsem dělala testy, usmívá se Bouzková

- Johan Čáp, Jan Vojkůvka

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z NEW YORKU: Marie Bouzková poprvé v kariéře pronikla do hlavní soutěže grandslamového turnaje, aniž by musela absolvovat nevyzpytatelnou kvalifikaci. K tomu české hráčce pomohly i skvělé výkony v předcházejících měsících, kdy se mimo jiné probojovala do druhého kola Wimbledonu. V exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět však zavzpomínala zejména na životní turnaj v Torontu.

Dalo by se říct, že Wimbledon byl pro mladou českou tenistku průlomovým turnajem. Po něm totiž získala v kazašském Nur-sultanu největší titul kariéry a posunula se žebříčkem do elitní světové stovky. To však nebylo vše.

Vrchol dosavadní kariéry jednadvacetileté Češky, a aktuálně 55. hráčky světa, přišel před dvěma týdny v Torontu, kde se na turnaji WTA prokousala z kvalifikace až do semifinále. Na žebříčku vyletěla až na hranici první padesátky a dala jasně najevo, že se hodlá usadit mezi nejlepšími. Dalším postupným krůčkem, jak toho dosáhnout, je případný úspěch na US Open. V New Yorku přitom poprvé nemusí do grandslamové kvalifikace.

Jak se těšíte na US Open, kde budete poprvé přímo v hlavní soutěži? A jaký je to pocit pro hráčku, která na začátku sezony byla ještě mimo elitní stovku?
Je to super. Už jen to, že mohu šetřit síly a v klidu si trénovat, je hrozně velké plus a užívám si tu tento týden.

Čekala jste, že byste se mohla dostat rovnou do hlavní soutěže?
V duchu jsem to tak nějak čekala, ale když jsem pořád byla mimo, tak se s tím nedalo nic dělat a měla jsem mentalitu takovou, že půjdu holt do kvalifikace.

Necítíte trochu tlak? Možná se od vás hodně očekává oproti ostatním grandslamům. Předvedla jste výborný tenis ve Wimbledonu, v Torontu jste se dostala do semifinále.
Spíš naopak. Cítím se hodně uvolněně a vlastně se více než kdy jindy cítím, že mohu hrát, to co chci a to co umím. A mohu si to naplno užívat. I vlastně po výsledcích, co jsem teď měla, tak právě kvůli tomu nemusím mít žádný velký stres.

Po Wimbledonu jste hrála v Nur-sultanu v Kazachstánu. Proč jste zvolila zrovna tento turnaj? Není to až tak obvyklá destinace pro tenisty z první dvoustovky.
Kazachstán sice zní trošičku divně, ale oni tam před lety měli turnaj WTA a mají tam velké challengery. Byla jsem tam potřetí za sebou a věděla jsem, že to tam mají krásné, je to krásný turnaj a vždy se mi tam hraje dobře. Takže jsme tam zase jeli a zase jsem tam hrála dobře.

Dva tituly, ve dvouhře a čtyřhře, to se poslouchá hodně dobře. Byla jste vůbec někdy nespokojená v průběhu toho turnaje?
Nějak jsem to brala den po dni a šlo to. Věděla jsem, jaké tam jsou podmínky, což mi pomohlo. Sedlo mi to tam každý den a nějak jsem neměla moc potíže, ale zápasy to byly všechny těžké.

Životní Toronto

Spousta médií označila váš turnaj v Torontu za životní. Porazila jste hráčky, které patří mezi absolutní špičku. Jak jste se cítila během turnaje?
Pomohla mi kvalifikace, kterou jsem prošla a ty dva zápasy pro mě byly klíčové. V prvním kole jsem hrála proti volné kartě z Kanady na centru, nabila jsem se hodně energií, vyzkoušela jsem si podmínky, jaké je hrát na centru, což mi také pomohlo do dalších zápasů proti Stephensové a proti Halepové.

Pak přišlo semifinále se Serenou Williamsovou. Říkala jste, že to byl váš dětský sen. Jak jste si zápas užívala?
Možná, že kdybych s ní hrála v prvním nebo druhém kole, tak bych byla hrozně nervózní, to bych určitě celou noc nespala. Tím, že už jsem byla hodně rozehraná, byl to můj sedmý zápas, tak už jsem si z toho nic nedělala. Viděla jsem, že holky přede mnou s ní hrály vyrovnaně, tak jsem si to moc nepřipouštěla. Na zápas jsem se jenom těšila a žádné jiné myšlenky jsem neměla.

Bavily jste se spolu se Serenou nějak po zápase?
Ona byla v Torontu jako duch. Vůbec jsem ji neviděla, snad jen jednou, když šla trénovat, nebo když šla hrát. Jinak na kurtech vůbec není, nebo se někde schovávala (smích). A po zápase jsem ji taky neviděla.

Serena po utkání na vaši adresu vysekla velkou poklonu. Říkala, že jste předvedla parádní taktiku, lichotila vám. Jak se tohle poslouchá od takové hráčky?
Určitě je to strašná pocta. Je pravda, že je to můj idol od malička a není nikdo jiný, ke kterému bych takto vzhlížela. A když se podívám zpětně, že jsem vyhrála první set, tak si toho hodně cením.

Po turnaji jste děkovala fanouškům i pořadatelům. Říkala jste, že jste si to tam hodně oblíbila, že je tam výborný kurt...
Když si všechny podmínky sednou, tak buď to člověku vyhovuje nebo ne. Tím, že jsem hrála tolik zápasů na centru, tak jsem se tam cítila hodně dobře. I lidi už mě trošičku znali. I mě překvapilo, že i proti Sereně už se mi hodně fandilo. Strašně mě to nabíjelo a cítila jsem se tam dobře.

Studium ji drží při zemi

Dostala jste se na žebříčku do parádních míst. Nezamotala se vám z toho trochu hlava?
Ne. Určitě, číslo je to hezké, ale musí se to brát s rezervou. Bylo to vlastně teď pár turnajů, takže se musí pracovat dál. Teď se těším víc, než kdy jindy, na tento turnaj.

Tereza Smitková měla podobný příběh jako vy. Prorazila ve Wimbledonu, dostala se vysoko na žebříčku, ale kvůli zraněním klesla do druhé světové stovky... Co myslíte, že bude v této chvíli nejdůležitější, abyste se udržela v první stovce?
Tu cestu, kterou jsem zvolila, jsem zvolila docela pomalou. Takže teď musím dělat to stejné, ale musím přidat. Pořád vyvíjet nové věci a vylepšovat svou hru. A zůstat při zemi (úsměv).

Studujete na univerzitě v Indianě. Jak teď probíhá vaše studium? Učíte se v průběhu léta nebo máte pauzu?
To je jedna z věcí, kterou s tenisem hodně kombinuji. Je to jedna z věcí, která mě drží při zemi. Každé ráno, i před Serenou, jsem se učila a dělala testy. Byla sobota a v neděli jsem dělala finálovky, takže jsem musela dodělat testy. Takže s tím tenis kombinuju. Teď jsem dodělala finálovky a začínám zase v pondělí, takže tento týden mám volno.