Veselý: Pokud zdraví vydrží, do stovky se vrátím. V New Yorku zvládl první krok

Výhra to byla zasloužená. Veselý předváděl parádní útočnou hru s mnoha variabilními prvky. A jeho víra v návrat po zranění do elitní stovky je až nakažlivá, zatím žádný český tenista po zápase neměl v kvalifikaci na US Open tolik žádostí o selfie či tak upřímný potlesk tribun. Vítěz Davis Cupu z roku 2013 započal náročnou cestu. Ale nastartoval ji správným způsobem.

Jestli usuzuji správně, je to to asi hodně důležitá výhra pro vaše sebevědomí...
Bez diskuse. Soupeř byl hodně nepříjemný. Přiletěl sice na poslední chvíli, ale minulý týden se mu podařilo vyhrát challenger v Německu. Víceméně tak mohl proti mně nastoupit úplně uvolněně, neměl co ztratit. Navíc i teplotní podmínky jsou tady dost nepříjemné, není úplně jednoduché si na to rychle zvyknout. Je potřeba tomu dát úplné maximum a vyhrát jakýmkoliv způsobem. Já se vracím po zranění, tudíž v součtu těchto faktů jsem za výhru nesmírně rád.

Trápil vás Pedro Sousa v něčem výrazněji? Zdál se na kurtu hodně dravý, emotivní, předváděl dynamický, silový tenis...
Ani vyloženě ne. Ale máte pravdu, hraje velice agresivně, umí to zabít z každé pozice. S podobnou sortou nevyzpytatelných soupeřů je hodně nepříjemné hrát. Já jsem se proti němu snažil kvalitně podávat, hrát solidní tenis. I když můj pohyb nebyl úplně nejlepší. Za poslední dobu jsem toho moc nenaběhal skrz zranění, tak jsem tentokrát předvedl dobrý výkon

Rozhodovalo se zřejmě v polovině druhé sady. Po rebrejku na 4:4 jste si hodně zařval. To byl asi velmi důležitý moment, že?
Samozřejmě. Chybí mi hodně zápasů, hlavně odehraných na betonu. Nehrál jsem na něm nějakých šest měsíců. Bohužel skrz zranění, které jsem si přivodil v Liberci, jsem musel odpískat turnaj před US Open. Všechno tohle v člověku vyvolává nervozitu a bylo samozřejmě důležité ho brejknout zpátky a vrátit se znovu do zápasu. Celou dobu jsem věřil, že když budu solidní, tak mu potom dojdou síly a odejde i psychicky. Rebrejk byl samozřejmě klíčový k tomu, abych zápas dohrál. 

Portugalec končil zápas velice emotivně. Po sporném výroku čárového, kdy vám byl přisouzen mečbol, málem sudího trefil ve vzteku odpáleným míčkem. Dá se na podobné impulzivní hráče zvyknout?
Už mu spíš docházely síly. To, co v závěru předvedl, tak byla spíš zkouška umpirového. Byla to od něj taková beznaděj. Samozřejmě už jsem dost zkušený na to, abych podobné momenty neřešil. Snažil jsem se soustředit na poslední míč, ukončit, všechno vyběhat. Zahrál jsem super return, krátký křížem a vyhnal jsem si soupeře z kurtu. Tím jsem si parádně otevřel prostor do druhého crossu.

Zmiňoval jste zranění z Liberce, kde jste vypadl ve čtvrtfinále. Co se vám přesně stalo?
Vykloubil jsem si znovu prst. Stejná věc se mi stala na Davis Cupu v lednu. Bohužel kvůli tomu jsem teď nemohl pořádně dva týdny nic dělat a začal jsem pořádně trénovat až týden před US Open.

Limituje vás to ještě nějak aktuálně?
Nějakým způsobem ano. Je to trošku větší zranění, možná to bude muset být v budoucnu ještě řešeno nějak více. Ale zatím se snažíme dělat všechno pro to, abych se zraněním mohl v rámci možností i bez bolesti hrát na co nejvyšší úrovni.

Když se ještě dostaneme k powimbledonské části vaši sezóny, odehrál jste před libereckým challengerem ještě dva turnaje ATP v Umagu a Gstaadu. Na obou jste vypadl shodně ve druhém kole. Nakolik to bylo zklamání?
Zklamání ani ne. Vracím se z nějakých pozic. Posledních 12 měsíců bylo náročných. Měl jsem natržené tříslo, pak vykloubený prst na Davis Cupu. Najednou jsem byl mimo stovku a hrozil propad až mimo dvoustovku, naštěstí potom přišel super výsledek na Wimbledonu. V kontextu posledního roku tak Umag a Gstaad nebyla doslova zklamání. Odehrál jsem tam kvalitní utkání. V Liberci jsem předvedl taky dobrou hru. Stabilita výsledků i celková forma jde pomalu nahoru. Věřím, že jestli to půjde takto dál a zdraví vydrží, můžu se zase brzy vrátit do elitní stovky. 

Poprvé v kariéře hrajete v dospělé kategorii kvalifikaci na US Open. Jaké to pro vás je? Je to trochu jiné svým charakterem?
S trenérem jsme se bavili, že už jsem posbíral sbírku účastí v hlavních soutěžích i kvalifikacích na všech grandslamech. (úsměv) Samozřejmě že by bylo daleko příjemnější hrát rovnou hlavní soutěž. Ty tři zápasy jsou vždy velice náročné nejenom psychicky, ale i herně. Všichni to na této úrovni umí, všichni chtějí jít do hlavního pavouka. Je potřeba být soustředěný a dát tomu úplně maximum. A zároveň věřit, že moje hra je kvalitnější než soupeřova. A celou kvalifikací prostě nějak projít.