Hraju proto, abych patřil k nejlepším. Tohle je první stupínek, říká Vrbenský po triumfu ve Splitu

Váš žebříček je aktuálně okolo třístého místa. Přesto jste vyrazil do Chorvatska na dva turnaje nejnižší kategorie dotované 15 tisíci dolary. Co vás k tomu vedlo? V jaké formě se nyní cítíte?
Teď už se cítím v dobré pohodě a výborné formě. Do Chorvatska jsem jel proto, že jsem ze začátku sezony nevyhrál moc zápasů, takže jsem si chtěl zahrát turnaje nižší kategorie, abych nasbíral nějaké vítězné zápasy a herní pohodu. Na prvním turnaji se to úplně nepovedlo, protože jsem prohrál v prvním kole. Zůstal jsem ale v Chorvatsku trénovat, navíc jsme ve čtyřhře postoupili s Davidem Pichlerem do finále. Na druhém turnaji jsem se s každým odehraným zápasem cítil líp a nakonec jsem ho vyhrál.

Na prvním chorvatském futuru v Dubrovníku jste prohrál v úvodním kole s Jacopem Berrettinim, bratrem slavnějšího Mattea. Váš soupeř však pak do dalšího zápasu vůbec nenastoupil. Víte, co se přihodilo?
Hráli jsme v úterý. Pak měl den volna a ještě jsem ho viděl trénovat. Supervizor mně pak řekl, že ho při tréninku bolel břišní sval, tak jel na vyšetření do nemocnice.

Ještě než se dostaneme k vašemu vyhranému turnaji ve Splitu. Vy jste ve stejném areálu hrál o čtrnáct dní dříve kvalifikaci na challenger, kde jste ve třetím setu vzdal Rumunovi Gimovi. Co bylo příčinou?
Do Splitu jsem přijel z poloviny nachlazený a z poloviny jsem měl alergii a necítil jsem se úplně fyzicky dobře. Síly mi vydržely pouze na jeden set. Pak už jsem neměl vůbec žádnou energii. Hůř se mi dýchalo a nechtěl jsem se tam trápit. Utkání jsem vzdal, odjel domů a řešil jsem svoje zdraví. Dostal jsem prášky na alergii a pak se můj stav výrazně zlepšil.

Minulý týden jste se vrátil na místo činu a celý turnaj vyhrál. Úvodní tři kola jste vyhrál poměrně hladce…
S Davidem Pichlerem jsme každý den v Dubrovníku trénovali. Na kurtu jsem se cítil dobře. Bylo to spíš o hlavě, abych si začal v zápasech věřit. První utkání proti Gergelymu Madaraszovi jsem zahrál slušně a od té doby jsem si víc věřil a cítil se na kurtu pořád lépe.

Devatenáctiletý Mili Poljičak, kterého jste porazil ve druhém kole, byl jako junior druhý na světě a vyhrál Wimbledon. Je to nebezpečný protivník?
Jeho juniorskou historii jsem znal, takže jsem očekával, že to nebude lehký zápas. Na začátku jsem prohrával. Brejknul mě na 3:2 a pak si podržel servis. Následně se to ale otočilo. Zahrál jsem dobře jeden gem na returnu a od té doby jsem cítil, že jsem ve výměnách lepší a diktuju hru. Nakonec to bylo docela jednoznačné.

Ve čtvrtfinále vás čekal Ukrajinec Vjačeslav Bjelinskyj. To byl další zápas z kategorie těch jednodušších…
S ním jsem již jednou hrál a věděl jsem, do čeho jdu. Nehraje moc rychle, nemá ani dělový servis a věděl jsem, jak na něj.

Jediný set jste ztratil v semifinále s Rakušanem Neilem Oberleitnerem. Proti němu i ve finále s domácím Lukou Mikrutem jste musel hodně bojovat o výhru. Jak byste oba zápasy porovnal a zhodnotil?
Oba zápasy se vyvíjely hodně podobně, akorát v semifinále jsem prohrál ten tiebreak ve druhém setu. Oba soupeři dobře podávali a snažili se hrát hodně aktivně. Tím, že tam bylo teplo a svítilo sluníčko, podmínky rychlé hře svědčily. Na to, že to byl future, podávali opravdu hodně nadprůměrně. Moc šancí na returnu jsem nedostával. Rozhodlo to, že jsem v těch důležitých momentech byl solidnější a neudělal jsem nevynucenou chybu a soupeři mi to tam usnadnili. Nemusel jsem zahrát nic extra, snažil jsem se držet míč ve výměně a soupeři nakonec tu chybu udělali. Takhle jsem se úplně nechtěl prezentovat, ale v těch dvou dnech to takto na ně platilo. Snažili se hrát hodně rychle a byli jsme na futurech, kde hráči ještě dělají více chyb než na challengerech. Nakonec to stačilo.

Na světovém žebříčku se posunete znovu do první třístovky a znovu atakujete vaše nejlepší umístění, kterým je 287. místo z roku 2021. Jaké jsou vaše další tenisové plány?
Hraju tenis proto, abych patřil k těm nejlepším. Je hezké být zpátky v první třístovce, ale mým cílem bylo vždycky zahrát si nejméně kvalifikace grandslamů. Tohle je první stupínek k tomu, aby se mi to povedlo. Nyní mě čekají čtyři challengery za sebou. Začíná to Prahou, pak poletím do Tunisu, pak zpátky do Německa do Augsburgu a nakonec mě čeká italská Vicenza.

Čeká vás turnaj v Praze. Jak se těšíte?
V Praze se mi dva roky na challengeru docela dařilo. Hraju tam rád. Uvidíme, jak mi to půjde letos.

Často když jste se vyšplhal na žebříčku vysoko, přišlo nějaké zranění, které vás zase srazilo dolů. Dáváte si teď na zranění větší pozor?
Je pravda, že když jsem udělal nějaký dobrý výsledek a dostal se vysoko, přišlo zranění a pak jsem se do toho dlouho dostával. Určitě jsem to měl v hlavě i v tom Splitu. Necítil jsem se úplně stoprocentně, tak jsem to nechtěl pokoušet a odjel jsem domů to řešit. Teď se cítím fyzicky dobře. Snad mi to vydrží a budu moci bojovat ještě o lepší umístění v žebříčku.

Pojdme si ještě projít první čtyři měsíce letošní sezony. Tu jste odstartoval dvěma challengery v portugalském Oeiras a na obou jste strašně smolně prohrál o pár míčů s Italem Lorenzem Giustinem. Zanechalo to na vás stopy? Vyčítáte si to, nebo to prostě byla daň za to, že to byly první turnaje sezony?
Už to v hlavě nemám, ale ten první zápas bych si vyčítal daleko víc. V prvním setu jsem vedl 5:2 a měl výhodu dvou brejků. Set jsem prohrál, ale vyhrál jsem druhý a třetí jsem prohrál 4:6. V tom zápase jsem byl lepší. Ve druhém duelu jsem nebyl úplně fit. Před turnajem jsem něco špatného snědl a měl jsem žaludeční problémy. Chyběla mi energie. V tomhle utkání už to bylo daleko vyrovnanější a prohrál jsem 5:7 ve třetím setu.

Následoval challenger v Koblenci, kde jste uhrál jediný gem proti zkušenému Filipu Krajinovičovi. To je bezesporu vynikající hráč, ale asi jste nečekal, že to dopadne takhle…
Určitě jsem to nečekal. Měl jsem vůči němu přehnaný respekt a dělal jsem strašně moc chyb. Ani se skoro nehrály výměny. Krajinovič je zkušený hráč a rychle to vycítil. Hrál solidně a nic nevymýšlel. Prohrál jsem si to sám.

Pak jste vyrazil na tři pětadvacítky do Portugalska. Byly z toho porážky v prvním a druhém kole a pak postup do semifinále. Byl jste spokojený s tím, jak jste se tam prezentoval?
Nebyl jsem s hrou moc spokojený. Porážky v prvním a ve druhém kole na futurech určitě nejsou mým cílem. Ten třetí turnaj to trochu vylepšil, když jsem postoupil do semifinále, ale čekal jsem od toho víc.

Z tvrdého povrchu jste pak přešel na antuku. V hale na antuce v Székesfehérváru jste na challengeru postoupil do finále kvalifikace, pak jste prohrál v chorvatském Zadaru s talentovaným Dinem Prižmičem, který na Australian Open potrápil Djokoviče. Věštíte mu velkou budoucnost?
Jestli zůstane zdravý, tak má postavu i fyzičku na to, aby byl hodně úspěšný. Má velký potenciál. Od kluků jsem ale slyšel, že má teď docela velký problém se zápěstím, tak uvidíme.

Kdybyste měl první třetinu letošní sezony zhodnotit, co převládá?
Představoval jsem si to trochu jinak. Věřil jsem, že nebudu prohrávat tolik v prvních kolech a odehraju více zápasů. Na druhou stranu jsem relativně zdravý, turnaje můžu hrát a teď se mi po dlouhé době podařilo vyhrát nějaký turnaj. To mi určitě zvedne sebevědomí a doufám, že formu ukážu v Praze nebo v následujících týdnech.